Showing 110 results

Národní filmový archiv byl založen roku 1943, v roce 1946 se stal členem Mezinárodní federace filmových archivů (FIAF). V roce 1997 se stal zakládajícím členem Asociace evropských cinematék ACE (Association des Cinémathèques Européenes). V České republice se řadí k nejvýznamnějším paměťovým institucím; vedle plnění archivní role se podílí na zpřístupňování audiovizuálního kulturního dědictví veřejnosti, zabývá se vědeckou a publikační činností, prezentací filmového dědictví a rozvojem současné české kinematografie a pohyblivého obrazu.

Barbora Mrázková, narozena 1978 v Praze, je fotografka, která se dlouhodobě zabývá také pohyblivým obrazem a video-instalacemi. Studovala fotografii na FAMU. Do roku 2008 působila v umělecké dvojici s Filipem Lábem, který byl teoretikem fotografie a také fotografem. Barbora Mrázková se i nadále věnuje algoritmické povaze fotografie, a navazuje tak na spolupráci s Filipem Lábem. Umělkyně často vystavuje v pražských galeriích zaměřujících se na fotografii (např. Ateliér Josefa Sudka, Fotograf Gallery) a multimediální instalace (např. Galerie 35m², etc. galerie, Entrance Gallery). Působí jako odborná asistentka v ateliéru Fotografie na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské Univerzity v Plzni.

Narozena v roce 1994, je polsko-česká herečka a studuje Dokumentární tvorbu na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze (FAMU). Jako režisérka se věnuje experimentálnímu dokumentárnímu filmu, ve kterém usiluje o spojení fyzického divadla a pohyblivého obrazu. K jejím dosavadním snímkům patří Animot (2021) o záchranných stanicích pro zvířata v Praze, krátký film Letopis Jarka Kamińského (2022) a Říká se, že nejdelší sen trvá 45 minut (2024), jenž natočila spolu se Zdeňkou Petrovou. Všechny tyto filmy byly uvedeny na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava

Narozena 21.6 2001 v Ústí nad Labem. Studuje v ateliéru Nová média na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni. Věnuje se fotografii, videoartu a performance. V roce 2023 byl její klauzurní snímek Napětí zařazen do soutěže Fascinace: Exprmntl.CZ na MFDF Ji.hlava.

Narozen v roce 1993 v Žilině. Ve své umělecké praxi vypráví příběhy pomocí dat a zkoumá halucinace umělé inteligence. V minulosti se tematicky věnoval městským periferiím, budoucnosti práce, podstatě lidskosti a technologickým zásahům do ní. Absolvoval bakalářské a magisterské studium na CAS FAMU (2014–2019), své filmy uvedl na festivalech a vystavil v galeriích v České republice, na Slovensku, v Německu, Rakousku, Polsku, Kanadě, Spojených státech a mnoha dalších zemích. Jeho díla patří do katalogu Canadian Filmmakers Distribution Centre.

Narozen 1969 v Kyjově, mezi lety 1992–1999 absolvoval studium na Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně (Ateliér VMP, vedoucí Tomáš Ruller). Pro práci Zdeňka Mezihoráka je příznačný zájem o nalezený materiál. Často využíval záznamy televizního vysílání, z nichž vyvtářel alternativní sestřihy, či jinak upravené autorské verze. V řadě případů jde o rapidmontáže několika opakujících se políček videa. Tyto postupy využíval pro dekonstrukci původní dramatické struktury, ale i jako mechanismus aktivace povrchu média a zdůraznění jeho fyzických kvalit a poškození, jako jsou nečistoty a poškození filmu, nebo chyby a výpadky videozáznamu. Tím, co je rozkládáno, je původní jazyk média (odkazující na předchozí Mezihorákovo setkání s lingvistikou během studia češtiny) i konkrétního komunikačního kanálu (televizního vysílání). V dalších videích pak Mezihorák autorsky přetvářel i další aspekty filmových předloh, například zvukovou stopu a podtitulky. Společně s Filipem Cenkem patřil k prvním tvůrcům, kteří v 90. letech začali využívat digitální systémy pro střih videa. Nejprve to byl tehdy trh uvedený hybridní editor The Fast Video Machine, který počítačově kontroloval střihové funkce Hi8 rekordérů, později první verze software After Effects. Jeho práce v době vzniku nebyly zamýšleny pro vystavování v galeriích, na výstavách byly ve své době prezentovány z podnětu kurátorů. Od roku 2000 se zabývá vývojem počítačových her, mj. spolupracuje s Amanita Design (např. Creaks, 2020).

Narozena 29. 1. 2003. Studuje na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara při Západočeské univerzitě v Plzni. Specializuje se na novomediální tvorbu.

Narozena v roce 2001 v Ostravě, vystudovala Střední uměleckou školu v Ostravě, obor aplikovaná fotografie a média (2016–2020). Následně pokračovala ve studiu na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze, v Centru audiovizuálních studií (2020–2023). V rámci programu Erasmus absolvovala také studium na VIA University College v Dánsku (2022) a na École des Arts Décoratifs v Paříži. Ve své tvorbě se zaměřuje na prolínání umění a klasického filmu, přičemž často čerpá z témat paměti, identity, mytologie a snových či pohádkových prostředí. V roce 2023 byla vybrána k účasti na FIDCampus, mezinárodním rezidenčním programu pro mladé filmaře organizovaném Festivalem International de Cinéma (FID) v Marseile. Její krátkometrážní filmy "Zagovory" (2021), "Lilith a tělo" (2023) a "Krajina opuštění I.: Dívka s bičem" (2024) byly uvedeny na
několika výstavách, festivalech či projekcích, například v rámci soutěže Jiné vize na Festivalu filmové animace a současného umění (PAF), na FAMUFESTu v Praze, Diagnostika vol. 1 v Brně či na Prague Quadrennial.

Narozena v roce 1996. Je absolventkou bakalářského studia na UMPRUM v Ateliéru sochařství Edith Jeřábkové a Dominika Langa a současně studentkou magisterského Ateliéru volného umění III Dominika Gajarského a Michala Pěchoučka na UMPRUM. Koncepty jejích projektů vycházejí z ekofeministických teorií, environmentálních studií, mezidruhových a nebinárních základů. Zajímají ji průsečíky příběhů lidí a ostatních zvířat, koncept domestikace a jeho možná spojitost s láskou, osobní zkušenost lidství s životem v globální krizi a kapitalismu. Reflektuje osobní jako politické a naopak. Hledá prostory pro konkrétní utopie na sklonku apokalypsy.

Narozen 1976 v Bratislavě na Slovensku, studium absolvoval na Fakultě architektury Slovenské technické univerzity (1995–2000), na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě (Ateliér volné tvorby Daniela Fischera, 2000–2001) a na Akademii výtvarných umění v Praze (Ateliér intermediální tvorby Miloše Šejna a Ateliér nových médií Michaela Bielického, 2001–2006). V průběhu studia absolvoval rovněž stipendijní pobyt v ateliéru Tonyho Labata na San Francisco Art Institute (2004), později získal několik příležitostí k zahraničním rezidenčním pobytům (2012 – Quinta das Pedras, Figueiras, Portugalsko; 2012 – 47 Sedgwick Rd., Londýn; 2011 – Litløy fyr, Vesterålen, Norsko; 2009 – ISCP, New York). Ve své tvorbě se Labuda soustředí především na práci s médiem instalace a videoartu, častými tematickými okruhy jeho konceptuálně založených prací jsou sexualita, otázka identity nebo komplexnější rámce sociálních interakcí. V roce 2005 byl Labuda nominován na Cenu Oskára Čepana, v roce 2008 se stal laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého. V současnosti se profiluje jako „umělec v post-praxi“ a nadále působí jako člen kolektivu Punctum, který spoluzakládal.

Nela Kollertová studuje v Ateliéru animované a interaktivní tvorby na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni. V roce 2023 byl její klauzurní snímek Vrána a vejce zařazen do soutěže Fascinace: Exprmntl.cz na MFDF Ji.hlava.

Tomáš Klein se narodil v roce 1987. Studoval film na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně a následně filmovou režii na FAMU.

Narozena 1998 v Českých Budějovicích. Tereza Kalousová vystudovala Ateliér architektury II na UMPRUM v Praze pod vedením Ivana Kroupy a Evy Franch i Gilabert, následně volné umění na Gerrit Rietveld Academie. V současnosti působí na Dirty Art Department na Sandberg Instituutu v Amsterdamu. Ve své tvorbě se věnuje tématům identity, tělesnosti, prostoru a lidské zkušenosti ve fragmentované realitě dnešního světa. Pracuje s médii videa, instalace, architektury a sochy. Její projekty často zahrnují imerzivní prostředí (fyzické, filmové či virtuální) a architektonické zásahy, v nichž zkoumá emocionální a sociální roviny interpretace daného prostoru. Své práce vystavovala v řadě institucí v Česku i v zahraničí, například v P////AKT Amsterdam, na Dutch Design Week, v Garage Gallery či Galerii TIC.