Ondřej Čížek (1988) vystudoval filmovou a divadelní vědu na filozofické fakultě Univerzity Palackého. Věnuje se pop-kulturní publicistice (Wired, ČT art, dok.revue, Full Moon ad.) a pracuje v oblasti kulturního marketingu. Krátkometrážní snímky na pomezí hudebního videoklipu, dokumentu a experimentálního filmu tvoří v rámci vlastní online platformy Danger Days.
Narozen 17.11.2002 v Žilině je slovenský multimediální umělec žijící v Praze. Během studia na Katedře filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy absolvoval stáž na Freie Universität Berlin a na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové (UMPRUM). Pracuje s fotografií, performancí a s filmem. Se svou matkou Pavlínou Fichta Čiernou (nar. 1967), slovenskou mediální a video umělkyní, realizoval aktivistický fotografický projekt nazvaný ZA TREST na téma diskriminace na základě transgenderové identity. Projekt byl vystaven v pražské streetartové galerii Artwall (2020–2021) a ve slovenské gandy gallery (2021). V roce 2021 byl Claude Johann Čierny nominován za performance F64.2 o zkušenosti transgenderových lidí se slovenským zdravotnictvím na Cenu Inakosti.
Narodila se 20. 4. 2001. Vystudovala střihovou skladbu a v současné době studuje režii a scenáristiku na Fakultě multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.
Narozena v roce 1996. Je studentkou Ateliéru volného umění I Dominika Langa na UMPRUM a bývalou studentkou Humanitních věd na FHS UK. Vytváří multimediální díla reagující na současná sociální témata a trendy. Momentálně čerpá inspiraci z levicového aktivismu, genderových ideálů, sociálně ekologie a antropologie. Nejčastěji pracuje s filmovou scénografií a postprodukcí ve formě speciálních efektů.
Narozena 1944 v Praze, kde rovněž vystudovala výtvarné umění a matematiku na Univerzitě Karlově a v roce 1980 získala doktorát z filozofie v oboru výtvarné umění a estetika. Absolvovala též studium počítačového komponování hudby na Univerzitě umění a designu v japonském Kjótu. Zdeňka Čechová patří mezi přední průkopníky počítačového a multimediálního umění v České republice. S jejím jménem jsou spojeny první realizace počítačových vzorů na oděvních modelech, tapiserii, textilním panó a kobercích u nás (díla jsou uložena ve státních sbírkách Uměleckoprůmyslového muzea v Praze). Již na počátku osmdesátých let vystavovala své počítačové umění v Čechách (např. Počítačové grafické umění, 1982, Kulturní středisko Severka, Praha; Počítačové umění, 1983 Ústav makromolekulární chemie, Praha) či v zahraničí (The magic Show, 1982, Contemporary Arts Forum, Santa Barbara). V roce 1994 se zúčastnila výstavy Český obraz elektronický (Mánes, Praha). Její tvorbu charakterizuje především multimedialita, zájem o nové technologie a jejich spojení se spirituálními tématy. Od devadesátých let realizovala multimediální počítačově programovaná představení pro Křižíkovu fontánu a od nultých let 20. století se věnuje rovněž videomappingu. Jako pedagožka působila v letech 1996 - 2002 na Fakultě elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze a nadále zde působí jako konzultantka uměleckých projektů.
Narozen 1980 ve Zlíně, Búřil je absolventem studia na Fakultě výtvarného umění Vysokého učení technického v Brně (Ateliér grafiky Margity Titlové-Ylovské) a Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze (Katedra animace). V průběhu studia absolvoval stáže na Akademii výtvarných umění v Praze (Ateliér grafiky Jiřího Lindovského) a na Akademie für Bildende Künste – Johannes Gutenberg Universität Mainz. Ve své tvorbě se soustředí především na tvorbu kratších animovaných snímků a multimediálních instalací. V současnosti působí rovněž pedagogicky a to na Katedře animace Filmové a televizní fakulty Akademie múzických umění v Praze.
Narozen 1980 v Praze, zde rovněž studoval na Akademii výtvarných umění (2000–2005). Již od 90. let absolvoval několik zahraničních pobytů a stáží, například na Universität der Künste v Berlíně (2003–2004, obor Experimental Media) nebo na Escuela Superior de Arte v Havaně (1999–2000). Ve své tvorbě se orientuje především na práci s pohyblivým obrazem a na konstruování sociálně laděných akcí, prostřednictvím nichž kriticky reaguje na praktiky, které jsou typické pro klasické institucionální rámce a současný umělecký provoz. V mnohých případech spolupracuje s dalšími tvůrci (zejména s Markem Therem a Kristoferem Pateauem) a zároveň působí v rámci uměleckých skupin Fifty Fifty a Rafani. Ondřej Brody je také spoluzakladatelem Vyšší odborné školy vizuální komunikace Scholastika (od roku 2012) či prostoru pro umění Preproduction na Soldiner Strasse 103, Berlin – Wedding (od roku 2004). V roce 2008 byl Brody nominován na Cenu Jindřicha Chalupeckého, v roce 2010 se stal laureátem vídeňské Essl Award a Kunstpreis Balmoral 03.
Narozena 5.7. 2003 v Praze. Studuje v ateliéru Nová média na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni. V roce 2023 byl její klauzurní snímek Repetice zařazen do soutěže Fascinace: Exprmntl.cz na MFDF Ji.hlava.
Narozen v roce 1973 v Praze je vizuální umělec, kurátor, výstavní architekt a režisér. Vystudoval dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a nová média na Akademii výtvarných umění v Praze. Zbyněk Baladrán pracuje především s pohyblivým obrazem a textem, které mu umožňují interpretovat rozličné materiály a zdroje. Zkoumá a dekonstruuje společenské jevy, přičemž kombinuje umělecké, antropologické a etnografické metody. V roce 2001 spoluzaložil Display – Sdružení pro výzkum a kolektivní praxi, kde pracuje jako kurátor a organizátor. Podílel se jako kurátor na bienále Manifesta 8 v Murcii (2010) a Steirischer Herbst v Grazu (2012). V letech 2006-2010 pracoval na interdisciplinárním projektu Monument transformace. V letech 2004, 2005, 2007 a 2008 byl finalistou Ceny Jindřicha Chalupeckého a získal řadu ocenění na filmových festivalech (např. Cena pro nejlepší český experimentální dokumentární film za snímek Katastrofa na MFDF Ji.hlava, 2020).
Narozena 1988 v Hodoníně, studium absolvovala na Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně (v roce 2018 zde ukončila rovněž doktorský program). Ve svém teoretickém výzkumu a tvorbě se věnuje zejména reflexi dokumentárních tendencí. Kromě oblasti pohyblivého obrazu se aktivně věnuje také kurátorské činnosti (Galerie 209, Brno; etc. galerie, Praha). Od roku 2020 je ředitelkou Artyčok TV, v roce 2018 byla finalistkou Ceny Jindřicha Chalupeckého a držitelkou Divácké ceny Českých center.
Narozena 1980 v Praze, v letech 1994–1998 studovala Střední průmyslovou školu oděvní a následně pražskou Akademii výtvarných umění (2000–2006), konkrétně ateliér Nových médií I, Konceptuální tvorby a Grafiky II. Ve své tvorbě se soustředí především na práci s pohyblivým obrazem, její videa a zvukové práce jsou prezentovány převážně v galeriích v podobě instalací. V roce 2012 byla Adéla Babanová finalistkou Ceny Jindřicha Chalupeckého.
Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit, sed do eiusmod tempor incididunt ut labore et dolore magna aliqua. Ut enim ad minim veniam, quis nostrud exercitation ullamco laboris nisi ut aliquip ex ea commodo consequat. Duis aute irure dolor in reprehenderit in voluptate velit esse cillum dolore eu fugiat nulla pariatur. Excepteur sint occaecat cupidatat non proident, sunt in culpa qui officia deserunt mollit anim id est laborum. TOTO SE MĚNÍ
Narozena roku 1998 v Bombaji, v letech 2016-2019 studovala obor Films, Television and New Media Production na Kishinchand Chellaram College. Poté se přestěhovala do Prahy, kde absolvovala dvouletý obor Documentary Filmmaking na Prague Film School. Tato indická režisérka ve své tvorbě kombinuje prvky animovaného, dokumentárního a experimentálního filmu. Zaměřuje se na osobní a introspektivní prožitky s důrazem na témata paměti, úzkosti a duševního zdraví. Využívá filmu jako média pro zkoumání vlastních zkušeností a pro znázorňování svých pocitů prostřednictvím různých uměleckých forem jako jsou tanec, filmová řeč či impresionistická kreslená animace. Významnou roli hraje v Alvině tvorbě také prostředí jako narativní prvek. Místa, která ve své tvorbě zaznamenává jí slouží jako obrazové vyjádření jejího současného emočního rozpoložení. Ayushi Alva též působila jako asistentka pedagogů na Prague Film School a věnuje se i kurátorské a dramaturgické činnosti (např. pro filmový klub Kriti Film Club v Bombaji a Dillí či filmové festivaly jako jsou EcoReels Film Festival a Beyond Borders Feminist Film Festival 2024 v Dillí a Bengalúru).
Narozen roku 1985 v Praze, absolvoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy a dokumentární tvorbu na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze (FAMU). Je autorem snímků s vědeckou či společenskou tématikou, převážně dokumentů, které si však často pohrávají s fikcí, vizuálním experimentem či poetikou absurdity. Řada z nich byla uvedena na MFDF Ji.hlava i na zahraničních festivalech. Jeho filmová esej Vládnout, pracovat, vydělávat, modlit se, hroutit se (2013) byla oceněna zvláštním uznáním na festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě v sekci Česká radost. Celovečerní film Budovatelé říše (2018) získal cenu Pavla Kouteckého za dokumentární debut.