Na motivy básně L’amore è un lepidottero (1941) italského umělce a experimentálního filmaře Bruna Munariho natočil Franz Milec alegorii o technologických gigantech, kteří zneužívají historické dokumenty a další zdroje k trénování umělé inteligence. Milec využil postupů rapidní koláže, kreslené animace i dokumentárních záběrů zejména válečných scén, které propojuje počítačovou animací i obrazy generovanými umělou inteligencí. I když každý z těchto prvků mluví jiným vizuálním jazykem, společně vytvářejí bohatou texturu s paradoxní “hand-made” estetikou. Filmová premiéra se odehrála na festivalu MFDF Ji.hlava (2025). Přibližná délka filmu je 7 min 5 sec.

V animované koláži s názvem malý film o znásilnění vypráví jeho autorka příběh o dospívání až po traumatickou zkušenost znásilnění. Pomocí stop-motion animace propojuje kresbu, fotografii i reálné objekty, aby sdělením osobního příběhu otevřela prostor pro sdílený podobných zkušeností i ostatním. Právě schopnost překonat trauma díky sdílení a opoře v přátelství je další rovinou tohoto krátkého filmu, jenž na festivalu MFDF Ji.hlava (2025) získal hlavní cenu za experimentální film i cenu publika. Přibližná délka filmu jako verze pro uvedení v kinech je 9 min 9 sec.