Showing 3955 results

Akviziční zpráva audiovizuálního díla Amnion (2025, autorkou Sarah Lomenová).

Akviziční zpráva audiovizuálního díla Soft, Soft, Soft, Hard as Fuck (2023, autorkami Karolína Matušková a Lucie Zelmanová).

Akviziční zpráva audiovizuálního díla O (2025, autorkou Miriam Plieštiková).

Akviziční zpráva audiovizuálního díla Crip čas (2024, autorstvem Eri Mrtva).

Akviziční zpráva audiovizuálního díla Vrána a vejce (2023, autorkami Roberta Fehérová a Nela Kollertová)

Akviziční zpráva audiovizuálního díla Was ist Kunst? (2023, autorem Vladimír Turner)

Akviziční zpráva audiovizuálního díla Mas eternamente não (2023, autorkami Klára Trsková, Anežka Horová).

Akviziční zpráva audiovizuálního díla Sněm věcí (2023, autorem Jakub Tulinger)

Akviziční zpráva audiovizuálního díla Musica Picta – Čas tance (1989, autorem Radek Pilař)

Akviziční zpráva audiovizuálního díla Musica Picta – Čas radování (1985 – 1991, autorem Radek Pilař)

Akviziční zpráva audiovizuálního díla Musica Picta – Čas veselosti (1989 / 1991, autorem Radek Pilař)

Akviziční zpráva audiovizuálního díla Jednou ráno (1994, autorkou Elen Řádová)

Akviziční zpráva audiovizuálního díla Dead or Alive 2 (2001, autorkou Petra Vargová)

Akviziční zpráva audiovizuálního díla Hortvs Winariencis Mayrav (2008, autorem Miloš Šejn).

Akviziční zpráva audiovizuálního díla Jak si nepamatovat svá těla (2025, autorkou Lucie Rosenfeldová).

Akviziční zpráva audiovizuálního díla malý film o znásilnění (2025, autorkou Tereza Motýlová).

Akviziční zpráva audiovizuálního díla Replica (2025, autorem Franz Milec).

Akviziční formulář k dílu Kontrasty života (1993, autorkou Zdeňka Čechová).

Akviziční formulář k dílu Kosmické turbulence (1997, autorkou Zdeňka Čechová).

Akviziční formulář k dílu Cosmos – Křižíkova fontána (1992, autorkou Zdeňka Čechová).

V roce 2001 pobýval Jan Jedlička na uměleckém rezidenčním pobytu v nově otevřeném konferenčním středisku Centre for Global Dialogue švýcarské pojišťovny Swiss Re, které bylo vystaveno v malém městě Rüschlikon nedaleko Curychu. Jeho úkolem bylo uměleckými postupy zachytit první provozní rok tohoto centra. Pro konferenci, která měla zahájit sérii dalších na téma klimatických změn, natočil Jan Jedlička krátkou znělku. Minutový snímek, v němž se vyfukuje červený balónek, humorně i výstražně vystihoval pointu klimatických konferencí zaměřených na znečištění ovzduší a oteplování planety. Později byl snímek uváděn spolu s dalším stejnojmenným Jedličkovým filmem, v němž byl zaznamenán apelační projev švýcarského aeronauta, psychiatra a propagátora solární energie Bertranda Piccarda, který tuto konferenci zahajoval. Snímek byl prezentován na retrospektivní výstavě Jana Jedličky v Galerii hlavního města Prahy v roce 2021. Přibližná délka audiovizuálního díla je 1 min 15 s.

V rámci rezidenčního pobytu v konferenčním středisku Centre for Global Dialogue švýcarské pojišťovny Swiss Re, které bylo vystaveno v malém městě Rüschlikon nedaleko Curychu, natočil v roce 2001 Jan Jedlička krátký film, jenž byl dílem záznamem konferenčního příspěvku švýcarského aeronauta, psychiatra a propagátora solární energie Bertranda Piccarda a dílem obrazovou esejí. Jedlička ve svém vizuálně střídmém filmu s vtipem nakládá s představou o hrdinství, která provází lidské pokusy vzlétnout. Díky tomu Piccardovo humanisticko-environmentální poselství vyznívá bez patosu. V asynchronním pojetí zvuku a obrazu Jedlička nachází prostor pro vlastní komentář a dociluje tak nadsázky, kterou pozvedá původně zakázkové snímky na svébytné umělecké filmy. Snímek byl prezentován na retrospektivní výstavě Jana Jedličky v Galerii hlavního města Prahy v roce 2021. Přibližná délka audiovizuálního díla je 5 min 23 s.

Stop-motion animace Barbory Holzknechtové s názvem Acedia ukazuje zlomky každodenní rutiny – sledujeme probouzení, kávu, ohřívání hotových jídel, prášky a usychající pokojovou rostlinu. Všechny činnosti propojuje lenost a slovníkové heslo, které vysvětluje termín acedia jako duchovní apatii projevující se paralyzující lhostejností k sobě i okolí. Krátký snímek také upozorňuje na to, že lenost byla zařazena mezi sedm smrtelných hříchů. Film vznikl v ateliéru Animace Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni pod vedením Vojtěcha Domlátila a Vojtěcha Kočího.
Filmová premiéra se odehrála na festivalu MFDF Jihlava (2024).
Přibližná délka filmu jako verze pro uvedení v kinech je 3 min.

Dvě cívky 16mm materiálu malované štětcem přes průhledný, částečně seškrábaný obraz (dětský loutkový televizní pořad), vytvořil Radek Pilař kolem roku 1963 inspirován filmy Normana McLarena. Částečně jde o volnou gestickou malbu napříč okénky filmu, jinde je zřejmá animace barevných skvrn a čar. Film byl vytvořen na hudbu skupiny Modern Jazz Quartet (konkrétní skladba neznámá), avšak bez přímé synchronizace zvuku a obrazu. Třetí cívka obsahuje jednoduché animace vyškrabované do podložky nevyvolaného černobílého negativu. Filmy byly v 60. letech prezentovány pouze úzkému okruhu návštěvníků Pilařova ateliéru. Neměly název, nejsou opatřeny zaváděcím pásem a titulky, v pozdějších letech byly využívány v jiných dílech i v různé orientaci a směru promítání cívky. Kolem roku 1984 Pilař materiály využil pro videoexperimenty na formátu Betamax, z nichž později vznikla videopráce uváděná jako „Barvy”, nebo „Barvy, 1965”. Pod tímto názvem byl kolem roku 2020 několikrát uveden i první díl barevného 16mm materiálu. Kromě toho existuje z poloviny 80. let řada videozáznamů, v nichž Pilař experimentuje s další animací ručně vyškrábanou na film (především základní geometrické obrazce), která se však na filmovém materiálu nedochovala. Datace těchto materiálu nelze přesvědčivě potvrdit a je i možné, že jde o filmy vytvořené na animačních dílnách, které Pilař vedl.

Film A Memoir in Dance vznikl na základě autorčiných deníkových záznamů, které si vedla během první zimy strávené v Praze, kam z rodné Bombaje přišla studovat filmovou tvorbu. Změna prostředí i klimatu v ní probudila úzkosti, které se ji autoterapeticky podařilo proměnit v krátký experimentální film, v němž kombinuje animované a dokumentární postupy s taneční performancí. Ve snímku v jakési dvojroli tanečnice vystupuje sama autorka, která pomocí tance a terapeutického dialogu, zpracovává střípky z vlastní paměti a snů. Snímek vznikl během studia Ayushi Alvy na Prague Film School ve spolupráci s dalšími studujícími Martandem Ugalmuglem, jenž vytvořil animované sekvence, s choreografkou Kivarou de Luc a hudební skladatelkou Olivií Dance. Dílo bylo prezentováno na festivalu MFDF Ji.hlava (2024) v rámci soutěže soutěže Fascinace:Exprmntl.CZ. Dále bylo uvedeno ve výběru Fascinace: Exprmntl.cz – soutěžní ozvěny (Ponrepo, 2025), či v online edici na Serbest International Film Festival. Přibližná délka filmu je 10 min.