Ve filmu Erosynta I Martin Hřebačka využíval a ohledával možnosti počítačové animace. Na temném pozadí evokujícím nekonečnou hloubku pluje stříbřitá hmota, která pozvolně mění svůj tvar. Hudba Vladimíra Helebranta, který byl od roku 1988 členem české alternativní bigbeatové kapely MCH band jako klávesista a zpěvák, dotváří atmosféru umělého universa, jež je zdánlivě vzdálené naší realitě. Pomocí simulace optických a haptických vlastností povrchu stříbřitého morfujícího tvaru, vzniká prostor pro asociace od buněčných mikrosvětů, přes kapalná skupenství přírodních i chemických látek až po představy o vzdáleném vesmíru. Dílo bylo prezentováno na výstavě Český obraz elektronický - vnitřní zdroje (1994, Mánes), kde své rané počítačové animace vystavili také Lucie Svobodová, Věra Geislerová nebo René Slauka. Přibližná délka audiovizuálního díla je 3 min a 26 sec.
Složka obsahuje autorizovanou reprezentaci a archivní master filmového záznamu performativní instalace díla Otevřeno zavřeno otevřeno zavřeno... (2008, autorkou Pavla Sceranková).
Složka obsahuje autorizovanou reprezentaci audiovizuálního díla Můj osobní „nekonečný" vektor (druhá polovina 80. let, autorem Lumír Hladík), sken filmu a alternativní verzi díla se souvisejícím archivním mastrem. Původní 8mm filmový materiál uložil Lumír Hladík v roce 2019 do depozitu Národního filmového archivu, kde byl následně nově digitalizován. Toto pásmo, uvedené pod umělým názvem Filmové záznamy akcí Lumíra Hladíka / 1976–1981, obsahovalo záznamy sedmi akcí: Rituální vražda pitomého úsměvu, Neznámý zůstal neznámý, Můj osobní nekonečný vektor, Hranice - otázka bez odpovědi, Zmenšil jsem průměr Země, Už nikdy tenhle balvan, Moře v zrcadle. Na základě konzultace si Lumír Hladík vyžádal vytvoření nového, světlejšího digitalizátu. Jako autorizovanou verzi záznamu akce Můj osobní „nekonečný" vektor pak označil tento nový digitalizát uskutečněný v dubnu 2021. Alternativní verze díla byla získaná přímo z Akademie výtvarných umění v Praze (kolekce Videoarchiv). Je opatřena hudbou (blíže neidentifikováno) a anglickou explikací akce formou vloženého titulku přes obraz pomocí prolínačky. Související archivní master alternativní verze vznikl transkódováním originálního born-digital videa, jež proběhlo v Národním filmovém archivu v roce 2021.
Složka obsahuje autorizované reprezentace a archivní mastery audiovizuálního díla Setkání - verze v českém a anglickém jazyce (2020, autorkou Alžběta Bačíková). Jedná se o novou střihovou verzi díla, která prolíná obrazovou a zvukovou stopu. Verze vznikla pro výstavu Můj pohled, tvůj obraz - můj obraz, tvůj pohled (Karlin Studios, Praha), jež se uskutečnila v rámci Fotograf Festivalu v roce 2020. Důvodem pro tuto verzi byly úvahy Alžběty Bačíkové nad kino verzí a problematikou inkluze (například otázka oddělování publika). Z hlediska přístupnosti měla autorka pocit, že původní verze z roku 2018 v tomto ohledu zcela nefungovala, a proto vytvořila verzi, která publiku umožňuje, aby se setkalo v jednom prostoru. Přibližná délka verze je 13 min 20 s.
Složka obsahuje autorizovanou reprezentaci, sken filmu, zvukovou stopu a dvě alternativní verze audiovizuálního díla Echo-Vocis Imago (1994, autorem Jan Jedlička).
Složka obsahuje autorizovanou reprezentaci, alternativní verzi a archivní mastery audiovizuálního díla Přestávka (2005, autorem Michal Pěchouček). Autorizovaná reprezentace vznikla v roce 2021 aktualizací původního snímku (archivován jako alternativní verze), která spočívala v odstřižení závěru, v němž se protagonisté podívají do kamery.
Složka obsahuje archivní master a autorizované reprezentace audiovizuálního díla Air (2001, autorem Jan Jedlička). Jedná se o verze ve francouzském a anglickém jazyce. Jan Jedlička snímek natočil v rámci rezidenčního pobytu v konferenčním středisku Centre for Global Dialogue švýcarské pojišťovny Swiss Re. Jedlička nejprve natočil záznam konferenčního příspěvku Bertranda Piccarda. Protože ale vedení centra nedovolovalo Jedličkovi zaznamenat tváře účastníků konference, musel Jedlička vytvořit zvláštní obrazovou složku. Zvuk a obraz vytváří tedy dvě samostatné linie. Snímek bývá uváděn s minutovou znělkou k téže konferenci, rovněž nazvanou Air, a někdy specifikovanou jako Znělka či Ballon nebo Balónek.
Složka obsahuje autorizovanou reprezentaci a archivní master původní verze a archivní master alternativní verze audiovizuálního díla Musica Picta – Čas tance (1989, autorem Radek Pilař).
Složka obsahuje autorizovanou reprezentaci a archivní master veřejně prezentované verze (po 1990), archivní master alternativní verze (1984) a archivní mastery experimentálních studií (1984 / 1990) audiovizuálního díla Barvy (autorem Radek Pilař).
