Dílo Hranice – otázka bez odpovědi patří mezi filmové záznamy akcí Lumíra Hladíka, které byly natočeny na 8 mm barevný film, jenž byl umělcem v roce 2019 uložen do Národního filmového archivu. V této akci, kterou Lumír Hladík uskutečnil na podzim v roce 1977 na hranici strniště a zoraného pole nedaleko Úval u Prahy, si během opisování předem vytčené trajektorie kladl otázku, kde je hranice? Co odděluje? Co vymezuje? Podobně, jako v akcích Zmenšil jsem průměr Země nebo Můj “osobní” nekonečný vektor se takto vyjadřoval k otázce vlastnění, svévolného vyjmutí a přisvojení a to nejen v kontextu socialistického společenského uspořádání. Filmový záznam akce, stejně jako šesti dalších z téže doby, pořídil Hladíkův přítel Petr Soukup. Filmový materiál se do Hladíkových rukou dostal až o dekádu později. Dílo bylo prezentováno v rámci společné výstavy s Jiřím Kovandou 35 let 7000 kilometrů: Lumír Hladík a Jiří Kovanda, Svit, Praha, 8. 9. – 27. 10. 2011. V roce 2020 byl film Hranice - otázka bez odpovědi uveden v rámci pásma Filmové záznamy akcí Lumíra Hladíka / 1976–1981 na MFDF Jihlava 2020 v programové sekci Fascinace. Přibližná délka díla je 1 min 20 s.
Snímek Hřiště vznikl již v roce 2007, poprvé ho však autorka prezentovala v upravené verzi na výstavě Zelené album (Galerie OFF/FORMAT, Brno 2012). Práce se svým formátem odlišuje od ostatních audiovizuálních děl Pavly Scerankové, pro které je příznačný performativní a dokumentární přístup. V díle Hřiště umělkyně čerpá obrazový materiál z internetu, a to na základě klíčových slov vycházejících z popisu intimních vzpomínek. Osobní vyprávění zprostředkované ubíhajícími titulky tak doplňují obrazy vygenerované na základě algoritmů internetových vyhledávačů. Přibližná délka audiovizuálního díla je 3 min 30 s.
Ve snímku I’m Doing Great (I’m Doing Great) vypráví Tereza Kalousová příběh laděný do pohádkového sci–fi. Hlavní postava ztratila klíče v den, kdy se dozvěděla o sňatku skutečného muže a virtuální anime postavičky, kterou je vocaloid Hacune Miku. Ve snaze najít své klíče se ústřední postava pokouší rekonstruovat související události předešlého dne. Autorka ve snímku reflektuje nebezpečí ztráty vlastní integrity v současné době, kdy žijeme své životy částečně a zároveň souběžně ve virtuálním světě. Snímek byl vybrán do soutěže Jiné vize CZ Přehlídky filmové animace a současného umění Olomouc (2023). Dále byl prezentován v rámci Mapping the Czech Context. From Experimental and Amateur Cinema to Video Art (Austrian Film Museum, 2025). Přibližná délka filmu je 10 min 30 s.
Dílo Image Maker vzniklo pro samostatnou výstavu Pavly Scerankové s názvem Veritas, která se uskutečnila v pražské Drdova Gallery (2015). Filmová dokumentace výstavní instalace ukazuje vertikální projekci snímku, kterou ve výstavním prostoru doplňuje stejnojmenný objekt tvořený sochou a šicím strojem. Pracovní verze filmu ilustruje provázanost instalace s projekcí, neboť za pomoci dokumentovaného šicího stroje je roztáčen figurální objekt, jehož pohyb zachycuje finální verze snímku. Inspirací pro vznik díla byl zájem umělkyně o fyziognomii lidského vnímání, a to konkrétně o sakadické pohyby oka. Videoinstalace vychází z reflexe trajektorie pozorujícího oka, které svým pohybem buduje vizuální objem. Umělkyně tak v díle pracuje s principy konstrukce lidského vizuálního pole a utvářením obrazu jako časoprostorového prožitku. Přibližná délka audiovizuálního díla je 2 min 33 s.
Složka obsahuje autorizované reprezentace a archivní mastery instalační verze audiovizuálního díla Jako z filmu (2016, autorem Tomáš Svoboda). Dílo bylo připravováno od počátku ve dvou odlišných verzích - jak pro prezentaci pro kino, tak pro prezentaci v galerii; ve verzi pro galerii dílo sestává ze série paralelních vyprávěcích linií, které jsou (na rozdíl od filmové verze) prezentovány samostatně a v odlišném střihovém zpracování na různých projekčních plátnech a monitorech. Projekce jednotlivých scén není v instalaci synchronizována. Galerijní instalace je doplněna o další objekty, barevné plochy, architektonické intervence a několik starších děl autora. Tato verze byla poprvé realizována pod názvem Jako z filmu: Adaptace v brněnském Domě umění (2018).
Složka obsahuje autorizovanou reprezentaci a archivní master filmového záznamu performativní akce Měření (2014, autorkou Pavla Sceranková). Filmový záznam je určen k vystavení ve specifickém instalačním prostředí tvořeném modifikovanou skříní s projekční plochou.
Složka obsahuje autorskou dokumentaci výstavy Podhoubí (Galerie Montanelli, Praha 2006), v rámci které Radim Labuda instaloval své dílo Chewing Gum (2004) formou třídílné instalace na oddělených monitorech. Autor na prezentaci spolupracoval s japonskou umělkyní Chika Sato.
Složka obsahuje autorizované reprezentace a archivní mastery instalační verze audiovizuálního díla Tihle – Sociální situace: pět svázaných mužů (2008, autorem Radim Labuda). Dílo a konkrétní instalační řešení vzniklo pro finálovou výstavu Ceny Jindřicha Chalupeckého (Dům Pánů z Kunštátu, Brno 2018). Jedná se tak o instalační verzi pěti kanálového díla, kterou vytvořil Radim Labuda sestříháním autentických záznamů živých akcí (spočívajících ve svazování dobrovolníků technikou bondage) na jednotnou délku sedm minut (původní záznamy jsou archivovány jako Zdrojový materiál instalační verze, kanál 01–05). Součástí složky je dále dokumentační videozáznam (a jeho archivní master), který byl natočen pomocí průmyslové kamery.
Složka obsahuje autorizované reprezentace a archivní mastery zvukových a obrazových stop audiovizuálního díla Setkání - verze v českém a anglickém jazyce (2018, autorkou Alžběta Bačíková). Dílo a konkrétní instalační řešení vzniklo pro finálovou výstavu Ceny Jindřicha Chalupeckého (Národní galerie, Praha 2018). Jedná se tak o instalační verzi díla pro typ projekce ve dvou rozdělených prostorách, kdy jedna místnost je určena pro prezentaci zvukové a druhá pro prezentaci obrazové část díla. Projekce má být synchronizována tak, aby měli návštěvníci možnost shlédnout naráz kompletní jazykovou verzi (anglický zvuk následuje anglicky titulkovaný obraz a český zvuk následuje česky titulkovaný obraz). Jednotlivé části verze díla z roku 2018, tedy obrazová a zvuková stopa, nemohou být prezentovány samostatně, pokud k tomu neexistuje významný důvod z hlediska zastoupeného publika (např. v roce 2020 proběhla prezentace pouze obrazové části na festivalu Deafland, zaměřeného na Neslyšící tvůrce filmů). Přibližná délka díla je 14 min 53 s, z důvodu synchronizace se však při prostorové instalaci doporučuje délku obrazových a zvukových stop zarovnat na 15 min.
Složka obsahuje autorizované reprezentace a archivní mastery instalační verze audiovizuálního díla Prohnutá dlažba (2017, autorkou Alžběta Bačíková). Jedná se o části pro synchronizovanou vícekanálovou instalaci, která musí pokaždé obsahovat minimálně dva hlavní kanály (kanál 1, kanál 2). Třetí kanál se skicami, který byl dosud prezentován pouze na výstavě v prostoru Galerie Mladých TIC v Brně (2017), je sice určen a načasován k synchronizaci se dvěma hlavními kanály, ale pro vnímání díla Prohnutá dlažba není zcela podstatný. Složka obsahuje rovněž archivní master a autorizovanou reprezentaci videozáznamu přednášky Šárky Svobodové; fiktivní přednáška proběhla jako doprovodní program výstavy v galerii TIC a jejím účelem bylo přispět k uvěřitelnosti a důvěryhodnosti existence dokumentované postavy. Přednáška byla dále prezentována při prezentaci díla na Artyčok.tv a na výstavě Alžběty Bačíkové v Galerii výtvarného umění v Náchodě (2018). Dle autorky se však nejedná o nutnou součást díla. Přibližná délka videozáznamu přednášky je 17 min 10 s.
Složka obsahuje autorizované reprezentace a archivní mastery instalační verze audiovizuálního díla audiovizuálního díla Zákon času (2023, autorkou Adéla Babanová). Ve čtyřkanálové instalační podobě bylo dílo poprvé prezentováno v rámci mezinárodní výstavy Shifted Realities (Galerie Rudolfinum, 2023).
Složka obsahuje fotografii instalace audiovizuálního díla Prolog (2023, autorkou Tereza Vinklárková) v rámci cyklu Eternal Maze na společné výstavě s Magdalenou Lazar nazvané Bodies On the Edge Of The Echo Chamber (JednaDvaTři gallery, Praha, 2023).
Instalační dokumentace audiovizuálního díla Prolog (2023, autorkou Tereza Vinklárková) pro jeho první výstavní prezentaci v rámci cyklu Eternal Maze na společné výstavě s Magdalenou Lazar nazvané Bodies On the Edge Of The Echo Chamber (JednaDvaTři gallery, Praha, 2023).
Instalační dokumentace galerijní verze audiovizuálního díla Jako z filmu (2016, autorem Tomáš Svoboda). Dokumentace se váže k výstavě Jako z filmu: Adaptace, která proběhla v brněnském Domě umění v roce 2018.
Instalační dokumentace galerijní verze audiovizuálního díla Jako z filmu (2016, autorem Tomáš Svoboda). Dokumentace se váže k výstavě Jako z filmu: Adaptace, která proběhla v brněnském Domě umění v roce 2018.
