Složka obsahuje autorizované reprezentace a archivní mastery instalační verze audiovizuálního díla Tihle – Sociální situace: pět svázaných mužů (2008, autorem Radim Labuda). Dílo a konkrétní instalační řešení vzniklo pro finálovou výstavu Ceny Jindřicha Chalupeckého (Dům Pánů z Kunštátu, Brno 2018). Jedná se tak o instalační verzi pěti kanálového díla, kterou vytvořil Radim Labuda sestříháním autentických záznamů živých akcí (spočívajících ve svazování dobrovolníků technikou bondage) na jednotnou délku sedm minut (původní záznamy jsou archivovány jako Zdrojový materiál instalační verze, kanál 01–05). Součástí složky je dále dokumentační videozáznam (a jeho archivní master), který byl natočen pomocí průmyslové kamery.
Složka obsahuje autorizované reprezentace a archivní mastery zvukových a obrazových stop audiovizuálního díla Setkání - verze v českém a anglickém jazyce (2018, autorkou Alžběta Bačíková). Dílo a konkrétní instalační řešení vzniklo pro finálovou výstavu Ceny Jindřicha Chalupeckého (Národní galerie, Praha 2018). Jedná se tak o instalační verzi díla pro typ projekce ve dvou rozdělených prostorách, kdy jedna místnost je určena pro prezentaci zvukové a druhá pro prezentaci obrazové část díla. Projekce má být synchronizována tak, aby měli návštěvníci možnost shlédnout naráz kompletní jazykovou verzi (anglický zvuk následuje anglicky titulkovaný obraz a český zvuk následuje česky titulkovaný obraz). Jednotlivé části verze díla z roku 2018, tedy obrazová a zvuková stopa, nemohou být prezentovány samostatně, pokud k tomu neexistuje významný důvod z hlediska zastoupeného publika (např. v roce 2020 proběhla prezentace pouze obrazové části na festivalu Deafland, zaměřeného na Neslyšící tvůrce filmů). Přibližná délka díla je 14 min 53 s, z důvodu synchronizace se však při prostorové instalaci doporučuje délku obrazových a zvukových stop zarovnat na 15 min.
Složka obsahuje autorizované reprezentace a archivní mastery instalační verze audiovizuálního díla Prohnutá dlažba (2017, autorkou Alžběta Bačíková). Jedná se o části pro synchronizovanou vícekanálovou instalaci, která musí pokaždé obsahovat minimálně dva hlavní kanály (kanál 1, kanál 2). Třetí kanál se skicami, který byl dosud prezentován pouze na výstavě v prostoru Galerie Mladých TIC v Brně (2017), je sice určen a načasován k synchronizaci se dvěma hlavními kanály, ale pro vnímání díla Prohnutá dlažba není zcela podstatný. Složka obsahuje rovněž archivní master a autorizovanou reprezentaci videozáznamu přednášky Šárky Svobodové; fiktivní přednáška proběhla jako doprovodní program výstavy v galerii TIC a jejím účelem bylo přispět k uvěřitelnosti a důvěryhodnosti existence dokumentované postavy. Přednáška byla dále prezentována při prezentaci díla na Artyčok.tv a na výstavě Alžběty Bačíkové v Galerii výtvarného umění v Náchodě (2018). Dle autorky se však nejedná o nutnou součást díla. Přibližná délka videozáznamu přednášky je 17 min 10 s.
Dílo Image Maker vzniklo pro samostatnou výstavu Pavly Scerankové s názvem Veritas, která se uskutečnila v pražské Drdova Gallery (2015). Filmová dokumentace výstavní instalace ukazuje vertikální projekci snímku, kterou ve výstavním prostoru doplňuje stejnojmenný objekt tvořený sochou a šicím strojem. Pracovní verze filmu ilustruje provázanost instalace s projekcí, neboť za pomoci dokumentovaného šicího stroje je roztáčen figurální objekt, jehož pohyb zachycuje finální verze snímku. Inspirací pro vznik díla byl zájem umělkyně o fyziognomii lidského vnímání, a to konkrétně o sakadické pohyby oka. Videoinstalace vychází z reflexe trajektorie pozorujícího oka, které svým pohybem buduje vizuální objem. Umělkyně tak v díle pracuje s principy konstrukce lidského vizuálního pole a utvářením obrazu jako časoprostorového prožitku. Přibližná délka audiovizuálního díla je 2 min 33 s.
Snímek Hřiště vznikl již v roce 2007, poprvé ho však autorka prezentovala v upravené verzi na výstavě Zelené album (Galerie OFF/FORMAT, Brno 2012). Práce se svým formátem odlišuje od ostatních audiovizuálních děl Pavly Scerankové, pro které je příznačný performativní a dokumentární přístup. V díle Hřiště umělkyně čerpá obrazový materiál z internetu, a to na základě klíčových slov vycházejících z popisu intimních vzpomínek. Osobní vyprávění zprostředkované ubíhajícími titulky tak doplňují obrazy vygenerované na základě algoritmů internetových vyhledávačů. Přibližná délka audiovizuálního díla je 3 min 30 s.
Dílo Hranice – otázka bez odpovědi patří mezi filmové záznamy akcí Lumíra Hladíka, které byly natočeny na 8 mm barevný film, jenž byl umělcem v roce 2019 uložen do Národního filmového archivu. V této akci, kterou Lumír Hladík uskutečnil na podzim v roce 1977 na hranici strniště a zoraného pole nedaleko Úval u Prahy, si během opisování předem vytčené trajektorie kladl otázku, kde je hranice? Co odděluje? Co vymezuje? Podobně, jako v akcích Zmenšil jsem průměr Země nebo Můj “osobní” nekonečný vektor se takto vyjadřoval k otázce vlastnění, svévolného vyjmutí a přisvojení a to nejen v kontextu socialistického společenského uspořádání. Filmový záznam akce, stejně jako šesti dalších z téže doby, pořídil Hladíkův přítel Petr Soukup. Filmový materiál se do Hladíkových rukou dostal až o dekádu později. Dílo bylo prezentováno v rámci společné výstavy s Jiřím Kovandou 35 let 7000 kilometrů: Lumír Hladík a Jiří Kovanda, Svit, Praha, 8. 9. – 27. 10. 2011. V roce 2020 byl film Hranice - otázka bez odpovědi uveden v rámci pásma Filmové záznamy akcí Lumíra Hladíka / 1976–1981 na MFDF Jihlava 2020 v programové sekci Fascinace. Přibližná délka díla je 1 min 20 s.
Ve snímku Hlavolam z roku 1994 René Slauka ohledává možnosti počítačové animace včetně simulace 3D prostoru a to na základě variování moderních uměleckých směrů 20. století. Tvarové kompozice odkazují k estetickým východiskům konstruktivismu či minimalismu. Snímek Hlavolam vznikl v první polovině devadesátých let spolu s dalšími počítačovými animacemi, které Slauka vytvářel samostatně nebo ve spolupráci s Věrou Geislerovou. Oba byli členy Oboru video, který založil Radek Pilař. Zúčastnili se prvních prezentací těchto videistů, jak se sami označovali. Slauka, podobně jako Věra Geislerová nebo další členka Oboru videa, Lucie Svobodová, spatřovali v počítačové animaci nové možnosti obrazového vyjádření. Slauka, který se ve své fotografické tvorbě zaměřuje na záznamy každodenních až intimních situací, se v počítačové animaci věnoval simulování prostoru a znázornění všedních věcí jako atributů hmotného světa. Dílo bylo prezentováno na výstavě Český obraz elektronický - vnitřní zdroje (1994, Mánes), kde své rané počítačové animace vystavili také Lucie Svobodová, Věra Geislerová nebo Martin Hřebačka. Přibližná délka audiovizuálního díla je 2 min.
Film Jana Ságla zachycuje průběh 1. festivalu druhé kultury, který u příležitosti svatby manželů Hanibalových uspořádal v září 1974 Ivan M. Jirous v Postupicích. Vystoupili Old Teenagers, Sen noci svatojánské band, Goldberg Grass Band, Dg 307, Svatopluk Karásek, Charlie Soukup a Plastic People, během večera se promítaly i Ságlovy starší filmy. Dokument začíná shromážděním v Praze u Rudolfina a dále zachycuje části jednotlivých vystoupení. Za zmínku stojí v záběrech patrná přítomnost několika dalších kameramanů s 16mm formátem, což z této akce činí jednu z nejlépe zdokumentovaných událostí undergroundu. V roce 2016 byl film uveden na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě (programová sekce Dílny). Přibližná délka audiovizuálního díla je 15 min.
Akce Grátis punč proběhla 18. prosince 2005 na adventních trzích ve Vídni. Umělkyně Eva Jiřička a Katharina Cibulka, s níž se Jiřička seznámila během studií na Akademii výtvarných umění ve Vídni, se rozhodly na vánočních trzích nabízet tradiční teplý nápoj zdarma. Chtěly tak podrobit zkoušce limity adventního naladění společnosti. Jiřička a Cibulka přišly oblečeny záměrně ve světlých ušankách a kabátech a se záměrem komunikovat co možná nejvlídněji. Ostatní trhovci jejich počínání však agresivně odmítli, protože jim tak umělkyně snižovaly tržbu. Eva Jiřička se také v dalších svých akcích zabývala stereotypy městského chování a komunikace (např. Merkmale, 2007; Projížďka po Bahnhofstrasse, 2008; Zasedací pořádek, 2008 aj.), ale Grátis punč zůstává z hlediska reakcí náhodných účastníků nejvyhrocenější. Přibližná délka audiovizuálního díla je 5 min 45 s.
Video Grafika podzimu zachycuje Pilařovy litografie umístěné v podzimní přírodě. Jde mimo jiné o práce z cyklu Podzim (1982). Ty jsou doplněny o záběry listí a trávy, některé z grafik visí ve větvích nebo plující na hladině jezera. V závěrečném titulku Pilař tento formát označuje jako „integra art“, spojení grafiky, videa a hudby. Na několika profilových videokazetách práce tohoto typu Pilař označuje popiskem „Video music relax“. Grafika podzimu je natočena jen v domácích podmínkách, zřejmě na formát Betamax. Pravděpodobně nebyla nikdy veřejně uvedená. Snímek předznamenává cyklus Musica Picta, v němž autor realizoval svou představu hudebního videa v profesionálních podmínkách vydavatelství Supraphon. Přibližná délka audiovizuálního díla je 7 min 8 s.
