Showing 3496 results

Konzervátorská zpráva audiovizuálního díla Jizvy, jiskry, jistoty (1991, autorem Radek Pilař)

Konzervátorská zpráva audiovizuálního díla Samizdat (1972, autorem Jan Ságl)

Konzervátorská zpráva audiovizuálního díla Zkušebna v Argentinské (1973, autorem Jan Ságl)

Konzervátorská zpráva audiovizuálního díla Musica Picta – Čas smutku (1987 / 1991, autorem Radek Pilař)

Konzervátorská zpráva audiovizuálního díla Musica Picta – Čas radování (1985 – 1991, autorem Radek Pilař)

Konzervátorská zpráva audiovizuálního díla Magnety (1994, autorkou Elen Řádová)

Konzervátorská zpráva audiovizuálního díla Barvy (1984 – 1990, autorem Radek Pilař)

Konzervátorská zpráva audiovizuálního díla Củ cà rốt (Film) (2023, autorkou Lenka Tam Nguyen).

Konzervátorská zpráva audiovizuálního díla Beyond Anachronism: Eons of the Binary (Film) (2023, autorem Claude Johann Čierny)

Konzervátorská zpráva audiovizuálního díla Jeden sol v životě Curiosity (2023, autorem Vít Růžička)

Konzervátorská zpráva audiovizuálního díla Mas eternamente não (2023, autorkami Klára Trsková, Anežka Horová).

Konzervátorská zpráva audiovizuálního díla Modli se, jestli chceš, aby se země přiblížila a nebe promluvilo s tebou (2023, autorkou Liubov Maltseva).

Konzervátorská zpráva audiovizuálního díla Promiň (Film) (2023, autorkou Tereza Chovancová).

Konzervátorská zpráva audiovizuálního díla Hortvs Winariencis Mayrav (2008, autorem Miloš Šejn).

Konzervátorská zpráva audiovizuálního díla Perplexity (2023, autorem Franz Milec)

Konzervátorská zpráva audiovizuálního díla Prolog (2023, autorkou Tereza Vinklárková).

Konzervátorská zpráva audiovizuálního díla Na vrcholu / Zebín (1988, autorem Miloš Šejn)

Konzervátorská zpráva audiovizuálního díla Polní lékař aneb Pravidla styku s místními e-dívkami (2024, autory Andran Abramjan a Jan Hofman).

Konzervátorská zpráva audiovizuálního díla Krajina opuštění I.: Dívka s bičem (2024, autorkou Eliška Lubojatzká).

Inspirován sci-fi literaturou, vytvořil Lukáš Prokop snímek Konkomitantní růstový jev, který je jakousi abstraktní kosmogonií. V prostoru digitálního labyrintu vzniklém za použití počítačové animace autor snímku ohledává tenkou hranici (pokud ještě nějaká zůstává) mezi člověkem a strojem. Autor tak na jednu stranu vystupuje jako demiurg, který testuje tvárnost digitální hmoty, na druhou stranu se vyjevuje jako neosobní funkce celého systému. Celý proces je současně imerzivní i zcizující. Film vznikl jako diplomová práce Lukáše Prokopa a byl vystavena na diplomové výstavě FaVU v Brně (2023). Snímek byl vybrán do soutěže Jiné vize CZ Přehlídky filmové animace a současného umění Olomouc (2023), kde získal Zvláštní uznání poroty. Přibližná délka filmu jako verze pro uvedení v kinech je 25 min 5 sec.

Krátký snímek Jana Zajíčka vznikl jako studentská práce během jeho studia v Kabinetu multimediální tvorby Filmové a televizní fakulty Akademie múzických umění v Praze. Námětem filmu je reflexe úmrtí člověka ve vztahu k síti společenských vztahů, jejichž je součástí. Zajíček zachycuje strukturu této sítě, od čehož se odvíjí nelineární forma jeho filmového vyprávění. Souběžnost dějů vyjadřuje pomocí prolínání hraných sekvencí s 3D digitální animací, která ilustruje strukturu sítě znázorněných společenských vazeb. Pomíjívost těchto vazeb režisér zdůraňuje zasazením děje do efemérního prostředí graffity scény, jejíž byl sám součástí. Film získal ocenění za nejlepší zvuk v rámci studentského festivalu FAMUFEST a byl uveden na Mezinárodním festivalu krátkých filmů Oberhausen, Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary či v Anthology Film Archives v New Yorku. Přibližná délka audiovizuálního díla je 20 min 10 s.

Snímek Jana Ságla zaznamenává autorské čtení Egona Bondyho v hospodě Klukovicích, které se odehrálo v listopadu 1974. Bondy čte Invalidní sourozence, Ságlova kamera zabírá převážně tváře zúčastněných, asi v polovině filmu přichází improvizovaný akustický koncert členů Plastic People a atmosféra se proměňuje v rozjetý večírek, včetně Bondyho tanečních kreací. V roce 2016 byl film uveden na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě (programová sekce Dílny). Přibližná délka audiovizuálního díla je 9 min 20 s.

Dílo Klatov vychází z filmového materiálu, který natočil dědeček Pavly Scerankové v druhé polovině 50. let. První verze filmu vznikla během studia umělkyně v Berlíně, kde autorka zdigitalizovaný materiál sestříhala a doplnila hudbou Luka Stylese. Spolupráce se Stylesem přispěla ke vzniku druhé verze filmu pro londýnské BFI, kterou autorka považuje za finální. Materiál byl zkrácen na stopáž pěti minut a hudební kompozici pro novou verzi vytvořila skladatelka Naomi Pinnock. Černobílý snímek zachycuje letmé obrazy z rodinného života na slovenském venkově, které se vynořují a ztrácejí jako obrazy vzpomínek z dětství. Dílo bylo prezentováno na výstavě Zelené album (Galerie OFF/FORMAT, Brno 2012). Přibližná délka první verze audiovizuálního díla je 8 min 43 s, přibližná délka druhé verze audiovizuálního díla je 5 min 6 s.

Poetická performance Zuzany Březinové představuje splynutí lidského těla s krajinou. Umělkyně inscenovala akci pro kameru. Střídají se tak záběry na samotnou performerku ležící na louce pod přikrývkou z mechu, a makro záběry na hmyzí faunu. Tempo snímku určuje pomalý a mělký dech performerky a česko-anglické titulky, které jsou integrální součástí obrazu a popisují proces splynutí s přírodou, jež provází zarůstání a zároveň vytrácení tíže lidského vědomí a tužeb. Dílo bylo prezentováno na festivalu MFDF Jihlava (2024) v rámci soutěže soutěže Fascinace:Exprmntl.CZ. Přibližná délka filmu je ?? min.

Videoklip Karamel je cukr, co už se neuzdraví vznikl jako studentské cvičení Jana Zajíčka na Katedře animované tvorby Filmové a televizní fakulty Akademie múzických umění v Praze, kde se umělec věnoval multimediálně tvorbě. Film pro umělce představoval příležitost pro experimentování s natáčením na filmový materiál a digitální postprodukcí za užití 3D animačních programů. Videoklip ztvárňuje stejnojmennou skladbu hudební skupiny WWW, jejímž byl Jan Zajíček v té době členem. Obrazová složka metaforicky rozvíjí text skladatele Lubomíra Typlta, která se dotýká tématu pomíjivosti a nenaplněné lásky. Videoklip získal ocenění na španělském festivalu Eurovideo konaném v roce 1999. Přibližná délka audiovizuálního díla je 4 min 56 s.