Ve filmu Erosynta I Martin Hřebačka využíval a ohledával možnosti počítačové animace. Na temném pozadí evokujícím nekonečnou hloubku pluje stříbřitá hmota, která pozvolně mění svůj tvar. Hudba Vladimíra Helebranta, který byl od roku 1988 členem české alternativní bigbeatové kapely MCH band jako klávesista a zpěvák, dotváří atmosféru umělého universa, jež je zdánlivě vzdálené naší realitě. Pomocí simulace optických a haptických vlastností povrchu stříbřitého morfujícího tvaru, vzniká prostor pro asociace od buněčných mikrosvětů, přes kapalná skupenství přírodních i chemických látek až po představy o vzdáleném vesmíru. Dílo bylo prezentováno na výstavě Český obraz elektronický - vnitřní zdroje (1994, Mánes), kde své rané počítačové animace vystavili také Lucie Svobodová, Věra Geislerová nebo René Slauka. Přibližná délka audiovizuálního díla je 3 min a 26 sec.

Snímek Kytka realizoval René Slauka v první polovině devadesátých let spolu s dalšími počítačovými animacemi, které vytvářel samostatně nebo ve spolupráci s Věrou Geislerovou. Oba byli členy Oboru video, který založil Radek Pilař. Zúčastnili se prvních prezentací těchto videistů, jak se sami označovali. Slauka, podobně jako Věra Geislerová nebo další členka Oboru videa, Lucie Svobodová, spatřovali v počítačové animaci nové možnosti obrazového vyjádření. Slauka, který se ve své fotografické tvorbě zaměřuje na záznamy každodenních až intimních situací, se v počítačové animaci věnoval simulování prostoru a znázornění všedních věcí jako atributů hmotného světa. Dílo bylo prezentováno na výstavě Český obraz elektronický - vnitřní zdroje (1994, Mánes), kde své rané počítačové animace vystavili také Lucie Svobodová, Věra Geislerová nebo Martin Hřebačka. Přibližná délka audiovizuálního díla je 2 min.

Konverzační satirický animovaný film se odehrává v minimalistickém podmořském prostředí, kde spolu hlavní protagonisté – medúza a mořská okurka – vedou absurdní dialog. Styl jejich konverzace zrcadlí vliv sociálních sítí na verbální komunikaci, pro kterou je “čeština příliš komplikovaná”, jak prohlásí jedna z postav. Touhu po porozumění a vzájemnosti střídá dětinské urážení a konverzace se postupně vyprazdňuje. Film vznikl jako pilotní díl animované série v rámci Nosálova bakalářského projektu v Ateliéru Video (FaVu). Snímek je kombinací 2D a 3D animace v programech Blender a TouchDesigner. Kromě estetiky internetových memů čerpal autor inspiraci například z animované série pro dospělé Adult swim nebo ze seriálů Salad Fingers od Davida Firtha. Spolu se scénáristou snímku Petrem Kamilem Poncem zkoumali, jak jsou klasické narativní struktury narušeny a propojeny s prostředím internetu.
Snímek byl vybrán do soutěže Jiné vize CZ Přehlídky filmové animace a současného umění Olomouc (2024). Přibližná délka
filmu je 4 min 55 s.