Film uměleckého dua Sugar Be My Caramel, které tvoří Karolína Matušková a Lucie Zelmanová, vznikl již v roce 2023 pro výstavní prostor Plato Ostrava. Cílem skupinové výstavy nazvané “Uprchlá, našel skrýš, stále uniká (Zvířecí zpravodajství)” (12. 10. 2023–17. 3. 2024, Plato, Ostrava, kurátorstvo: Eva Koťátková, Jakub Adamec, Edith Jeřábková, Zuzana Šrámková) bylo vytvoření jakési umělecké redakce, v níž měly dostat prostor různé živočišné druhy žijící v Ostravě či jejím okolí. Matušková a Zelmanová, které jsou původně fotografky, ale věnují se rovněž pohyblivému obrazu, natočily symbolický snímek o záchraně sladkovodních škeblí. Snímek však není zdaleka dokumentární reportáží, nýbrž stylizovaným vyprávěním, které se blíží intimní katastrofické sci-fi. Autorky v něm zkoumají vztah člověka k přírodě a překonávání genderových stereotypů na pozadí klimatické krize. Hrdinka se snaží zachránit vzácné měkkýše, a tím i sama sebe. Škeble, jako zranitelné a často přehlížené organismy, se stávají symbolem všech ohrožených druhů a zároveň metaforou ženské sexuality a zranitelnosti. Snímek byl vybrán do soutěže Jiné vize CZ Přehlídky filmové animace a současného umění Olomouc (2024). Přibližná délka filmu je 11 min 13 s.

Na motivy básně L’amore è un lepidottero (1941) italského umělce a experimentálního filmaře Bruna Munariho natočil Franz Milec alegorii o technologických gigantech, kteří zneužívají historické dokumenty a další zdroje k trénování umělé inteligence. Milec využil postupů rapidní koláže, kreslené animace i dokumentárních záběrů zejména válečných scén, které propojuje počítačovou animací i obrazy generovanými umělou inteligencí. I když každý z těchto prvků mluví jiným vizuálním jazykem, společně vytvářejí bohatou texturu s paradoxní “hand-made” estetikou. Filmová premiéra se odehrála na festivalu MFDF Ji.hlava (2025). Přibližná délka filmu je 7 min 5 sec.

V animované koláži s názvem malý film o znásilnění vypráví jeho autorka příběh o dospívání až po traumatickou zkušenost znásilnění. Pomocí stop-motion animace propojuje kresbu, fotografii i reálné objekty, aby sdělením osobního příběhu otevřela prostor pro sdílený podobných zkušeností i ostatním. Právě schopnost překonat trauma díky sdílení a opoře v přátelství je další rovinou tohoto krátkého filmu, jenž na festivalu MFDF Ji.hlava (2025) získal hlavní cenu za experimentální film i cenu publika. Přibližná délka filmu jako verze pro uvedení v kinech je 9 min 9 sec.

Meditativní krátký film Mājā vznikl jako osobní reakce na vnitřní neklid a nejistotu autorky, která tak reaguje na stále se zrychlující svět. Obrací se k východním naukám, v nichž hledá východisko. Sanskrtský výraz māyā je klíčovým duchovním termínem, jenž pochází z indické filosofie, zejména z hinduismu a buddhismu. Nejčastěji se překládá jako iluze či poetičtěji „závoj zapomnění“, který lidem brání vidět skutečnou podstatu reality. Označuje však také samotný materiální svět, který je ve své podstatě dočasný a proměnlivý. Hlavní postava filmu se vydává na introspektivní cestu skrze svět odrazů, kde realita ztrácí svou pevnost a význam. Mājā, vnímaná jako odraz či závoj, se ve snímku Barbory Pavelcové stává branou k pochopení a vnitřnímu klidu. Filmová premiéra se odehrála na festivalu MFDF Ji.hlava (2025). Přibližná délka filmu je 8 min 50 sec.

Konverzační satirický animovaný film se odehrává v minimalistickém podmořském prostředí, kde spolu hlavní protagonisté – medúza a mořská okurka – vedou absurdní dialog. Styl jejich konverzace zrcadlí vliv sociálních sítí na verbální komunikaci, pro kterou je “čeština příliš komplikovaná”, jak prohlásí jedna z postav. Touhu po porozumění a vzájemnosti střídá dětinské urážení a konverzace se postupně vyprazdňuje. Film vznikl jako pilotní díl animované série v rámci Nosálova bakalářského projektu v Ateliéru Video (FaVu). Snímek je kombinací 2D a 3D animace v programech Blender a TouchDesigner. Kromě estetiky internetových memů čerpal autor inspiraci například z animované série pro dospělé Adult swim nebo ze seriálů Salad Fingers od Davida Firtha. Spolu se scénáristou snímku Petrem Kamilem Poncem zkoumali, jak jsou klasické narativní struktury narušeny a propojeny s prostředím internetu.
Snímek byl vybrán do soutěže Jiné vize CZ Přehlídky filmové animace a současného umění Olomouc (2024). Přibližná délka
filmu je 4 min 55 s.

Zdánlivě čistě observační fascinaci hmyzím tělem narušuje diegetická zvuková stopa složená z výrazných frekvencí, jimž jsou pozorovaní živočichové vystaveni. Jejich reakce jsou vizuálně ztvárněny abstraktní animací, která vychází z přepisu barevných stop zaznamenaných na reproduktoru. Filmová premiéra se odehrála na festivalu MFDF Ji.hlava (2025). Přibližná délka filmu jako verze pro uvedení v kinech je 4 min 52 sec.

Surreální snímek And You Know What Comes Next... je satirickou reflexí společnosti, kterou ovlivňují internetové trendy a řetězité šíření dezinformací. Věra, Marie a Šárka jsou tři kamarádky ve středním věku, které spolu sdílí partnerská zklamání a rozptýlení hledají v kulečníkovém baru, kde společně hrají karty nebo podnikají výlety do přírody. Když však Věra uvěří, že amalgámové plomby negativně ovlivňují naše chování, ohrozí její paranoidnosti vzájemné přátelství. Úzkost z negativního vlivu komunikačních technologií se díky silné stylizaci mění v absurdní drama. Snímek byl vybrán do soutěže Jiné vize CZ Přehlídky filmové animace a současného umění Olomouc (2024), kde získal hlavní cenu. Dílo bylo dále prezentováno na Mezinárodním filmovém festivalu BRNO16 (2025), v rámci Kyiv International Short Film Festival (2025) či festivalu Zlatý voči (2025), kde rovněž získalo hlavní cenu. Přibližná délka filmu je 12 min 58 s.