Inspirován sci-fi literaturou, vytvořil Lukáš Prokop snímek Konkomitantní růstový jev, který je jakousi abstraktní kosmogonií. V prostoru digitálního labyrintu vzniklém za použití počítačové animace autor snímku ohledává tenkou hranici (pokud ještě nějaká zůstává) mezi člověkem a strojem. Autor tak na jednu stranu vystupuje jako demiurg, který testuje tvárnost digitální hmoty, na druhou stranu se vyjevuje jako neosobní funkce celého systému. Celý proces je současně imerzivní i zcizující. Film vznikl jako diplomová práce Lukáše Prokopa a byl vystavena na diplomové výstavě FaVU v Brně (2023). Snímek byl vybrán do soutěže Jiné vize CZ Přehlídky filmové animace a současného umění Olomouc (2023), kde získal Zvláštní uznání poroty. Přibližná délka filmu jako verze pro uvedení v kinech je 25 min 5 sec.

Konverzační satirický animovaný film se odehrává v minimalistickém podmořském prostředí, kde spolu hlavní protagonisté – medúza a mořská okurka – vedou absurdní dialog. Styl jejich konverzace zrcadlí vliv sociálních sítí na verbální komunikaci, pro kterou je “čeština příliš komplikovaná”, jak prohlásí jedna z postav. Touhu po porozumění a vzájemnosti střídá dětinské urážení a konverzace se postupně vyprazdňuje. Film vznikl jako pilotní díl animované série v rámci Nosálova bakalářského projektu v Ateliéru Video (FaVu). Snímek je kombinací 2D a 3D animace v programech Blender a TouchDesigner. Kromě estetiky internetových memů čerpal autor inspiraci například z animované série pro dospělé Adult swim nebo ze seriálů Salad Fingers od Davida Firtha. Spolu se scénáristou snímku Petrem Kamilem Poncem zkoumali, jak jsou klasické narativní struktury narušeny a propojeny s prostředím internetu.
Snímek byl vybrán do soutěže Jiné vize CZ Přehlídky filmové animace a současného umění Olomouc (2024). Přibližná délka
filmu je 4 min 55 s.